Stáj Balboa

Ahoj, já jsem krasavec Beauty, ale nikdo mi neřekne jinak než Boban, to prý že jsem paničky bobánek nebo co. Všechny mám na háku a omotané okolo kopyta, hlavně paničku, ať udělám co udělám všechno mi promine.

Toto je moje skoro sestra Wingyčka, narodili jsem se v jednom stádě v Boskovicích u Brna 3dny po sobě. Je to moje velká konkurence v mazlení a přízně paničky, hodně na ní žárlím, ale dělám to tak, aby to nikdo nepoznal. Putujem od mala s paničkou od stáje ke stáji, teď jsme zaparkovali ve Velké Bukovině, ale prý ne na dlouho. Hledá se nám domeček úplně mimo civilizaci, aby si nikdo nemohl stěžovat na mouchy a různé nesmysly jako tady.
Stránky jsou věnované především mě a mé krásné ségře a ostatním koňským kamarádům. Tak pokud Vás zajímá jak rostem, co se nám povedlo i nepovedlo jste vítáni.

Váš Boban

Jak to všechno začalo?

Anna
Už nejspíš narozením. Rodiče vždy s nadsázkou říkávali, že moje první slovo nebylo mami, ale kůň. Museli mě vozit všude tam, kde byli alespoň poníci.

V 9 letech jsem konečně mohla začít jezdit na Kladenské jízdárně tehdy ještě patřící TJ Sokol Kladno. Tam mě trenér Jiří Fiala naučil nejen se o koně starat, ale dovedl mě i na mé první závody. Později při rozhodování kam na střední školu, samozřejmě nepřipadala v úvahu jiná než Chuchle, bohužel tu mi maminka zakázala a tak jsem odešla studovat zemědělskou školu do Hořic v Podkrkonoší. Zde jsem dál jezdila parkur a drezuru.

Po skončení školy následovala práce v Anglii a Irsku u dostihových koní. V Americe, kde jsem měla možnost pomáhat při provázení turistů po národních parcích západu USA jsme asi na týden zastavili na opravdovém ranchi se vším co k tomu patří. Okamžitě jsem se zamilovala do strakatého koně jménem Balboa. Jeho úžasná mazlivá povaha mě dovedla zpět k myšlence věnovat se nadále co nejvíce koním, tentokrát už svým.